Vzbudila jsem se, ještě tedy žiji
možná nic není definitivní ani smrt
Probudila jsem se s divokou chutí
vstát a dívat se do starého slunce
Zařvat jako zvíře co ukazuje sílu
svobodu, instinkty
Mám chuť usmívat se na lidi co se mračí
Nemyslet na to že nemám čas
...být zas jak díťè a vše hodit za sebe
nespěchat na život, jen serfovat
každá vlna je výzva
žádné myšlenkové smetiště
Mám chuť olíznout známku
nalepit ji na obálku
a poslat poštovním holubem nahoru
Prosté věci co jsou kouzelné
když to vše můžeš...
a pokud někdo čte mezi řádky
je tam toho víc, nebo vůbec nic...
času je málo v mezerách mezi vteřinami
kdy probdím noc
Potřebuji vědět že někdo tam nahoře existuje
můj mozek exploduje a bude dlouhé ticho
...a zas budu jen Já