V nekonečném tichu, mezi vším
se potkáváme a zanecháme stopu
ve spálené zemi v horizontu snů
v rytmu srdce, podivné zbytky evoluce
na vlně prostupující energie vším...
na okraji snů tvoříme cesty v časoprostotru
Je odvaha a Strach, láska a Nenávist
vše v chaosu co hledá rovnováhu
všechna naše přání jsou zaplněné zápisníky
...a pak ty lásky co prožíváme, od života po smrt
Vše se neustále točí tady dole v koloběhu
jak krysa v labyrintu, zacykleně rozbíjí si hlavu
Pravda je naprosto všude, stačí se dívat, ne přežívat
On i každý verš může se stát kódem uvězněné duše