V rukávu lichá 2

já pyšný býval, ač skrytě v duši

tušil jsem pravdu...

i když se kryla

slyšel, jak kvílí, sirény noci

toužící sveřepě, po tvojí moci

 

pokaždé stejně a po každém skonu

od někud zrozené, silnější k tomu 

zkušenost zjeví se, když nikdo nečeká

zrození s výkřikem, zaniká do ticha

 

do ticha potichu, v šepotu křičí

ty ruce nejsou mé, jen pasti líčí

 

pak  slova v pozadí, měla se ke mně

a věty tančily, opité zřejmě

salvy jak z děla... zazněly pokyny

 

zabil jsem všechny

i ty, jimž se nechtělo

na modrém blankytu,

krvavě zahřmělo

po kapkách rudý déšt

vzlíná a dohání

k šílenství, jaké tu,

spatřeno nebylo

nebylo....

 

bylo či nebude, vystrašen přemítám

 

a co vy?

jak je vám?

 

podivný nápis, načmáral kdosi

v blátě i ve sněhu

na písku pláže

ve stopách říká nám

"Tudy já běžel jsem

bez nohou

bosí"

 

***

 

každého děsí

uvázat

provaz

na konec trámu

 

***

 

když cítím blízkost, vlastního konce

příběh svůj šířím

o srdci

zvonce

 

k oslavě ticha

prázdném tom bytí

ač v ruce full house

je mi z něj k blití

 

pokládám

karty

v rukávu…  lichá