Panenka rozmilá

Anotace: Báseň ze života...

 

Má panenko rozmilá

malovaný džbánek si rozbila

vyklouzl ti na podlahu

doušků vody rozlila

 

Žádné střepy na podlaze

ale kaluž slziček

slzy velké jako hrachy

uzlíček slaných kuliček

 

A pročpak si je ronila?

 

Je mi tak teskno

jak málo je ochoty

kolik je zloby a strachu

co zbylo z dobroty

zamíchaly se pořadníky

dobré lidské hodnoty

jako balíček karet

 

Zbylo jen pár drobečků

co na prstech spočítáš

a do dlaně smeteš

když ráno s východem slunce

svůj mazaný krajíc dosnídáš

 

Okno světnice otvíráš

nasypeš je ptáčkům

s pocitem natěšeného dítěte

 

Který z nich přiletí

do zobáčku posbírá

ždibečky posnídá

své bříško nasytí 

 

Bylo tomu tak vždy, ne? 

 

Ach, asi ano

jen jsem z toho víc smutná

zrovna dnešní ráno