Plný pytel podruhé

všechno se vrací, i když to nechceš

v zrcadle vidíš něčí tvář

někdy se směje a jindy zas brečí

vzpřímeně stojí, pak najednou klečí

často je smutná, když tu, mezi řečí

polibek dá si na vlastní tvář…

cídit to zrcadlo, no nebuď jak blázen

nemáš, jak uhlídat, pytel blech

když už ti zdrhly, volné jsou rázem 

že se ti smějí, to není tvým kazem

zalomí rukama a vypustí vzdech

reflexe tvoje, je únikem z ráje

brána, kterou tě vyženou

že všechno je marné, nyní zdá se

průsery řešit, ti zajídá se

a všechny skutky v plné kráse

ty tě pak Čendo doženou…

almanach