Simone Péréle – Implicite verze

 

usnul jsem ve vaně

a spal bych, asi už věčně

možná kvůli Vám slečno

a možná…

kvůli něčemu úplně jinému

bylo všechno nakonec jinak …

 

život se občas zvrtne

 

„To jenom kvůli Vám jsem si takhle ustlal“

 

poslední den v roce

a nikdo neví co bude

myslím si, že i on ví prd

bůh-neví co bude zítra

 

„Kurva slečno, jste tu ještě?“

„Jo, to víte, že jo.“

„Musím počkat – až se konečně utopíte“

„Tak co byste rád? “

 

„Něco vám povím, už vím, jak skončíte Vy.“

 

nehne ani brvou

stojí vedle vany a stále se na mě

tak nezúčastněně dívá

 

„Myslíte?“ dodá náhle a poté

 naučeným grifem

rozepne najednou 3 knoflíčky své blůzky

a nechá zároveň k nohám padnou sukni

 

blahosklonně ji překročí

neb je zvyklá

že ji k nohám padají zástupy mužů

toužících jen po jedné, jediné věci

zrovna s ní překročit Rubikon

usměje se, jakby znala mé myšlenky

 

a dalším krokem vstupuje do oceánu mých tužeb

 

„Mohu?“

optá se laskavým hlasem

přičemž si již sedá

tam někam

na opačnou stranu vanové pláže

 

hraji si se svým údem jako v té písni

„námořník a stěžeň

vrzni si - však nežeň“

a pozoruji s úsměvem

své chlupaté nohy...

..

..

kolem hlavy mi proletí ozvěna včerejších dnů

letí si na rum Malteco

nejlepší palivo co znám

dokonale spaluje

a má aromatická výfukové plyny

stačí na to jen pomyslet…

 

a zažehlé zbytkové palivo s ohnivým ocasem

vyšle oslavnou salvu

jež v podobě bublin

spěchá ze dna oceánu k hladině…

 

v ten moment bych se nejraději utopil

ovšem, než se stačím

pro takovou nelehkou smrt rozhodnout

z druhé strany pláže se ozve

 

„Ach bože, Malteco“

„Ten rum já tak ráda…“

..

..

snad se právě probouzela ze snu

snad plynule padla do tenat

nějakého dalšího

 

podívala se však na mne

a měla oči

o kterých můj otec prohlašoval

 

„Víš synu, takové to oči, svou modrozelenou barvou a hloubkou připomínající křišťálově čistou a průzračnou tůň, tak ty jsou velmi, velmi vzácné.“

 

„A mají nějaký název otče,“ ptám se ho.

 

„Na to přijdeš synu jednou sám,“ a s vědoucím úsměvem mě pohladil po hlavě.

..

..

vylézá z moře a na těle ji zůstalo plno mořské

koupelové pěny

 

 

„Mohu?“

než stačí odpovědět stírám obláčky bílé pěny

z její dlouhé šíje

mé ruce jakby z vlastního rozhodnutí

vědouce co dělat

oceňují tu krásu dlouhého zátylku

ruce však přeruší nový pokyn

 

„Myslíte, že byste mi mohl donést skleničku Malteca?“

šíje musí na chvilku počkat

a odcházím pro láhev a jednu sklínku

 

„Sundejte si ty plavky, slunce zapadá a začíná být chladno,“ a reostatem na zdi uberu svítivost stropního panelu

 

 

„Ale čumáčku, to přece nejsou plavky?!“

„To je mé spodní prádlo“

„Mé oblíbená značka: Simone Péréle – Implicite

barvy kobaltová modř“

 

„Prý se mně úžasně hodí k mým šukacím očím, říkají mně často“.

..

..

odněkud z neznáma se rozezní klavír

jaksi zcela přirozeně

klapky padají a klesají a stoupají až na vrchol

kde zpění -  jak vlny oceánu...

..

..

 

„Čumáčku, proč máš tady na šňůře tři páry této značky?“

„Ty ji máš taky rád?“

„Ale fuj, proč takové nehezké barvy“

..

..

 

.. náhle klavír dozní

.. v podivně zvědavém tichu

 

to ticho, v tichém nekonání

však nemůže vydržet samo se sebou

 

a prostor?

 

ten je díky bezčasí  nekonečný

..

...

zcela nahá

se na mě díváš

zkoumáš mne

ze všech stran

mého sférického vesmíru

 

ale jen zezadu

mě silou mnoha životů

snad by se dalo říci, že

i vroucně objímáš

 

a pak dobře naučeným grifem

otočíš mou hlavu obličejem k sobě

 

ještě předtím

nežli se mé vědomí odpoutá a odejde domů

vnímám tvá slova

 

„To máš za ty ošklivé barvy čumáčku“

 

ALMANACH