Pochodeň

Nejde zapomenout na dobu nemoci,
tělo i duše byly jak v otroctví,
život obrácený nohama vzhůru,
anděl, co měl chránit, spadl z kůru.

Když stres nastaví zrcadlo svoje,
zdraví slábne, jak jde s ním do boje,
nemoc nastane jako zkrat,
vleče se období plné ztrát.

Mimo špitál každý den je dar,
už tě nezajímá zbytečný svár,
štěstí vidíš i v kapce rosy,
že svítí slunce, zpívaj kosi.

Spěch se změnil v rozjímání,
opravdové bohatství za peníze není k mání,
vážíš si toho, že dýcháš svobodně
a tohle poznání zapaluješ jako pochodně.