...
už se mi nechce nic
do hádek ani do pranic
lidských co kolem burácí
v nichž život se jenom utrácí
už toho všeho bylo dost
považovat tohle za moudrost
chtít všeho ještě víc
a důležitýho se zříct
to chtějí jenom hlupáci
pak smysl všeho se poztrácí
neděláme si vůbec legraci
jak tragičtí jsme chudáci
...
spíš tragikomičtí jsme - víme?
se špetkou chuti pro drama i sebelítost
mnohé v nás jistě dříme
a každý - nádherná jest bytost
když se v poklidu jen oddáváme snění
a když se probudíme - mnozí masku změní
no, ale bez toho by nebyla ta chuť :)
a tak si říkám vždycky, buď jak buď
hlavně se tomu nepoddávat
páč všechno vždycky vylepší, silná a dobrá káva
07.09.2024 10:40:39 | šuměnka
Tahle je rýmovaná, tudíž ne o depresi, to je dobře;-)
06.09.2024 22:31:52 | Ž.l.u.ť.á.k.
...rýmovat depku znamená se bavit?...;-) něco na tom je...
07.09.2024 00:05:29 | Marten
Nečetl jsi můj scénář 'O umění'?:-)
07.09.2024 22:44:36 | Ž.l.u.ť.á.k.
...jo...je to fakt tragiprdel, Martene...ten smích mi nějak hořkne...
fajn blues o jedné z těch nefajn životních pravd*
06.09.2024 19:58:27 | cappuccinogirl
...dík..;-) vlastně píšu podobně jak Žluťák...ten to napsal trefněji:
"Tak sežral jsem všechnu tu moudrost světa,
ach… jak tupí se najednou všichni mi zdáli
jenom se ke slovu nadechli, už mě srali,
z nevhodně volených slov každá věta..."
06.09.2024 20:36:51 | Marten