Budoucímu příteli

Zase o sobě pochybuješ, 

 

protože bys rád byl přijímán

v každé svojí podobě, 

nebo alespoň v jedné jediné, 

ale musela by to být ta bez retuše,

 

a posloucháš všechny věty, 

kolik jich lidi o sobě lidé namluví, 

mračíš se nad tím, na ně, 

jenže co s tím, kde není rady... 

 

každý už má svou ohradu, 

plnou přátel a známých, 

a ty jsi jen uchazečem na dalšího, 

s mizivou pravděpodobností konkurovat. 

 

Taky mě těší, tedy těší nás snad, 

aniž bychom po tom zcela úplně prahli, 

že spolu právě mluvíme?

Špatně se chyť a skončíš utopený. 

 

A plazíš-li se na dně sociální bubliny, 

jen si z toho nic nedělej, 

v dospělosti se kamarádi nehledají, 

plynem spolu řekou, však ona zpomalí,

 

hned co s námi vymete pod jezem, 

pak se usušíme a dáme do řeči, 

jenom žádné strachy, čas, ten nezastaví, 

zatopí nás svoji vodou, 

 

stane se to spíš dříve než později.