V prostoru kytice

máme ho všichni

kdesi hluboce v sobě

v bezčasém prostoru vlastního Já

ukrytý verš

nesmělou pointu tohoto života

 

zatímco  podobní básnikům

nejistě tápeme

v pravidlech bytí

hledání forem či zkoušení obsahů

on trpělivě čeká…

 

čeká až ho najdeme

a jako dalšího v nekonečné řadě

svážeme s tím předešlým

 

v této sloce

v této naší, veskrze osobní, řadě

na sebe navazujících veršů

v této jedinečné básni bytí

 

 

spojené mašlí

ve váze univerza

vytváříme úžasné kytice prožitků

 

k potěše nás všech