Nedělej kokota

tak bez konce i bez začátku

bez odpovědi na otázku

bez zákopů a válek v bytě

bez na Zdi nářku miluji tě

 

se lidský život někam vleče

jak řeka, která sotva teče

tak plně pustý s křeči v břiše

na sebe volám: „Zakřič tiše“

 

tak tedy křičím – řvu si v sobě

až moje tělo shnije v hrobě

co bude s mojí duší ale?

kdo zahraje jí Pastorále?

 

jsou odpovědi bez otázek

brunátný otec, v ruce pásek

 

uštvaná žena z práce letí

za ruce vláčí dvě s Tvých dětí

 

a s plnou hlavou křižovatek

v levé je dcera, v pravé spratek

doprava houstne, jak se šeří

ona pozvána na večeři

 

Ptáte se kým že?       

                                               Není to jedno?

 

Prý někdo z práce!

Snad ten z tou bednou

                                                     Neříkejte ?

 

Už s ním prý byla...

                                     To já...  bych z něj ...

                                                          víte co?

Blila?                              

                                              No dovolte?!?

                       

?? ...??                               

                                                        ... vyla

 

 

 

dnes je však středa... 

ach, už zase

přežraná jsem

budu jak prase

večeře ušla a pak sklínka

 

chtěl ještě jednu, jako kdysi

tehdy jsem byla ještě husa

večeře, sklínka rychlá pusa

 

doma mě čeká upomínka

ta v levé ruce

 

ne ten spratek

chyba na jedné z křižovatek