řvu mlčky
kůži dřu si z těla
bez pohybu
klouby napnuté do běla
volný, jako pták
propadám vzhůru do oblak
jsem na doživotí v base
v celé své kráse
jako prase bez pohybu
jako kámen stoupám k hladině
jako vzduchu bublina
klesám vstříc temné hlubině
A zdravím každou rybu!
Bez pohybu.
oheň z pece tak chladí
a popálil mě sníh
čekám, až mě zas zradí
kouzelné dívky smích
stále čekám bez pohybu
protože dneska fakt prši
tak u toho bych chtěla být
a vidět tu tvou krásu;
vidět ve tváři zvláštní klid
i řev s absencí hlasů
i propadání do oblak
i klouby v napínání
sedřenou kůži tak i tak
i sníh, co pálí - páni
líbí se mi ty příměry
ta volná dvířka k chuti
které koření ze sféry
pojídat sousta nutí :))
16.09.2024 13:33:33 | šuměnka
šumí, jak to děláš, že dokážeš tak... odpovědět tak mile. Vždycky Tě rád čtu. Jak v komentech, tak i Tvé verše.
17.09.2024 08:10:02 | Marcone
Střed je nej...silnej, skvěle poskládanej!
PS: Dívce přibylo kouzlo, ale vytratila se nevinnost:-))) No teda...ó běda:-)))*
15.09.2024 15:11:52 | cappuccinogirl