Překonání zrady

Jednou mě kousl had

Ten, který byl můj nejvěrnější kamarád.

Než abych se vyléčil,

tak jsem se za ním pro odpovědi vykročil.

"Proč jsi to udělal?"

Můj hlas se v tichu rozléhal.

"Proč jsi mě zradil?"

Plamen v duši zhasl.

"Proč ne? Co jsi čekal?"

Had se jen tiše smál,

jeho pohled byl chladný,

jako by mě už neznal.

"Ale já si to nezasloužil,

vždyť jsem byl tvůj kamarád,

sloužil jsem ti, měl jsem tě rád."

Můj pohled se zamlžil,

cítil jsem, jak jed se šířil.

A stále čekám na odpověď,

než si mě někdo vezme na poslední zpověď.

Had se začne plazit pryč,

ale já odpovědi potřebuju, je to jediný klíč.

Začnu se za ním hnát,

nemůžu přece bez odpovědí spát.

Už dýchám jen mělce,

jsem na života křivce.

Had mě stále zajímá,

ale ne tak jak abych se dožil zítra.

Přestal jsem hledat vysvětlení,

zasáhlo mě tenkrát uvědomění,

že vyléčit se potřebuju já.

A ne sledovat hada, jak se pryč hýbá.

Odpustit mu ne, pro něho, ale pro sebe,

abych mohl žít jako pán nebe.