Čertík

Čertík

Čertíček náš malinký

nosí se do postýlky,

nožičky jej bolívají

službu svoji nedávají.

Už má lidských deset roků

není mu už moc do skoku,

jak však vidí návštěvu

štěká, je mu do zpěvu.

Hodné lidi má moc v lásce

na zlé zuří hnedka v brance,

hodným se hned oddává

tlapky hore zvedává.

Večer příjde jeho doba

zestárne a dělá kóma,

leží jako velká placka

stane se z něj dětská hračka.