Pan Vodoměrka

 

zmatený zmatkem, už zmást se více nedám

dlouho jsem pouze, nevěděl, co dělám

 

zaskočen ději

změnami v herním plánu

před šachem krále

měl obětovat dámu

 

smrt jako vlnka, hladinu bytí čeří

pan Vodoměrka, ty vlnky žití měří

 

k obraně dámy

šachy na hřebík věším

a pozdě k ránu

pat se svou milou hřeším

 

tak v kruzích stále, hledáme k břehu cestu

není nám zřejmé, že nesmíme mít vestu

 

pro pády do hlubiny

pro lety pod hladinu

bez tebe lásko

bez strachu nespočinu

 

kdo ztrácí dámu, srdce mu v rukou puká

probuzen k ránu, hladí mě tvoje ruka

 

plavu až ke dnu

v hlubině modré tůně

zrozená vlnka

vlním se ve tvém lůně

 

 

a co Pan Vodoměrka?

 

ten pro sebe si pěje:

„Váš život, pouhá vlnka,“

 hladinu bytí zčeří,

„máte ho ve svých rukách

já tady jenom měřím …“