Až jednou

Jak život plyne a mění se čas,
mé ruce stárnou a hrubší se mi hlas.
Oči jsou zrcadly, co poví to za mě,
že jsem jen člověk a ty to samé.

Dělám chyby a budu je dělat stále,
jsem prostě jiný, ale myslím to vážně.
Jednou až Slunce zapadne budu se ptát,
zda žil jsem svůj život tak, jak jsem si kdysi přál.

Jeden malý byt a pod okny voní růže,
plotna hřeje a vaří se černý čaj.
On je tam také, ten jeden,
co při mně vždycky stál.

Mé sny jsou krásné až kalí se zrak,
jsou to však sny, co nemusejí se stát.
Já ale Bohu přísahám, že mé slovo je svaté,
co slíbím srdci, tak se též stane.

A až jednou nastane ta ona chvíle,
budu šťasten, že mohl jsem spatřit květy bílé