Utečenou

nechci to přejít, chci to prožít
protože vím, že
přejití nemá s přijetím nic společného
a bez přijetí se dál nepohnu,
tak čekám na vhodnou chvíli pro pláč,
a držím samu sebe pohromadě,
než si budu moci dovolit se rozpadnout,
abych se mohla znovu složit,
do odolnější pozice a tvaru,
ale pořád zůstala sebou, proto ze svých kusů
nenechat na sebe přivát nic cizího,
co by ke mně stejně dlouho nepatřilo
a pak se dojímám a vztekám,
křičím z plných plic a tiše sedím v koutě,
dokud to alespoň trochu nepřebolí,
nejsem k sobě totiž lhostejná, bejvávalo
teď potřebuju silné tělo s duší odhodlanou,
znovu všemu čelit, s klidnou hlavou,
vyvětranou od ran, jen s bílými jizvami,
od všeho co mě už potkalo,
od lidí kteří po mě chtěli až moc,
už si k tělu nepustím jen tak kde koho
však brzy budu zase k dispozici,
ale teď chci být na chvíli sama a zacelit se,
prosím, nech mě utečenou,
dokud se sama nerozhodnu vrátit