Anotace: Kdysi psáno pro úlevu srdce... dnes už se jen raduji z rýmování, se kterým jsem výjimečně spokojená i z kritického úzoru. Třeba vám to připomene... mládí, - a snad nic jiného :-).
Proklínám Tebe i ty Tvoje doteky,
proklínám srdce své, nouzově zašité.
Oba dva toužím vás uvrhnout do řeky,
či snad se vrhnout vstříc naději zabité.
Proklínám, lovče, Tvůj jímavý baryton,
proklínám sebe, že podlehla jsem mu.
Ničí mne, že srdce slyší ten starý tón,
až s časem poznávám v Tobě zlou šelmu.
pro klín nám...
14.10.2024 19:57:05 | enigman
...ach, tak nějak. Nejen žes rozeným poetou, je Ti také vlastní cit pro pointy ;-). Velké díky za večerní zastavení v tom mém prostém stavení... *.
14.10.2024 23:02:04 | Rozmarýna
Proklínáš stejně jak Ledecký
znamení šelmy - by ryze jen vědecky
mohlo však znamenat nezávislost
co by i pro tebe byl skvělý post :)
14.10.2024 08:51:50 | šuměnka
Nezávislost je věc dobrá, jindy hrozná... ale v každém případě - sečtělec se pozná :-). Vážím si cizích veršovánek v komentářích, tedy díky letí Tvým směrem... *
14.10.2024 22:54:08 | Rozmarýna