Světla Prahy

Pátečním večerem vše začalo,
slunce svými paprsky naposled zářilo.
Tři dny v roce se Praha rozsvítí,
a lidé, snad milí, v úžase se zastaví.

Umělci z dálky, blízka, světa celého,
talent svůj ukazují, lidé mlčky hledí na něho.
Budovy města v barvách ožívají,
na chvíli se stáváme svědky snění, jež mizí.

Tramvaje projíždějí, hlavy se rodí,
myšlenky těkají, když světlo se městem brodí.
Malí, velcí, staří i mladí,
historie v obrazech, co ožívají, těží si z úžasu lidí.

Vůně svařáku zchladlé ruce hřeje,
zimní vír tělem prochází a mysl obměkčuje.
Každý záblesk vizualizace vděčný potlesk sklízí,
v srdci zůstává chvíle, která se jen tady v Praze blíží.