Anotace: Achich ouvej, to byly časy... a srdce na obrtlíku. Dnes už jen nahlížím na zaprášené řádky, tak nějak vědecky, - a rozhazuji do volného prostoru k počtení.
Proti vlastním zásadám
hlava těžkne vzpomínkami,
kdy do puzzlí zapadám
přese všechny sebeklamy.
Proti vlastní soudnosti
povstala dnes celá zem.
Čím však národ pohostí
to, kým jako jiní jsem?...
Měla jsem s tím počítat;
zde je rozum příliš krátký.
Nečtu ve Tvých očích chlad,
toužím přejít můstek vratký,
toužím navrátit se
k Tobě zase zpátky.