Zpátečka

Zpátečka

Anotace: Achich ouvej, to byly časy... a srdce na obrtlíku. Dnes už jen nahlížím na zaprášené řádky, tak nějak vědecky, - a rozhazuji do volného prostoru k počtení.

Proti vlastním zásadám

hlava těžkne vzpomínkami,

kdy do puzzlí zapadám

přese všechny sebeklamy.

 

Proti vlastní soudnosti

povstala dnes celá zem.

Čím však národ pohostí

to, kým jako jiní jsem?...

 

Měla jsem s tím počítat;

zde je rozum příliš krátký.

Nečtu ve Tvých očích chlad,

toužím přejít můstek vratký,

 

toužím navrátit se

k Tobě zase zpátky.

Autor Rozmarýna, 14.10.2024
Přečteno 47x
Tipy 18
Poslední tipující: IronDodo, Roser, Marten, Jan Kacíř, Gaspi03, šuměnka, Fractura cordis aperta, mkinka, Ž.l.u.ť.á.k., Psavec, ...
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

přejdi ho beze strachu

tak za ním cesta žádoucí
a možná taky plná prachu

však pro odvážné není matoucí :)

15.10.2024 09:38:36 | šuměnka

líbí

Tvé veršíky vesele zdobí mé básničky... díky za radost a měj se hezky :-).

16.10.2024 23:39:29 | Rozmarýna

líbí

přejdi můstek...

14.10.2024 23:35:05 | enigman

líbí

Přešla, s rozpaženýma rukama, akorát na druhé straně nikdo nečekal :-D. Tak jsem, komicky mávající končetinami, zase mazala zpátky. Dík, že ses stavil *.

15.10.2024 08:54:37 | Rozmarýna

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel