U babičky a dědy
Nevím, jaké kouzlo měli v sobě,
moji už odpočívají v hrobě.
Cesta ze školy vedla k nim,
často jsem sedávala na jejích klín.
Čas letí, moje děti sedávaly u mých,
měli tajemství, kterému už rozumím.
Měli v sobě lásku, milovali mne
milovali moje děti, už nejsou zde.
Strom života větví se dodnes
vnoučatům od babičky, se nechce vůbec...
Slzičky tečou, když musí domů,
vzniká zde tajemství jednoho domu.