Putování

Láska hřeje,
je v termosce,
když jdu do kopce, z kopce.
Skáču přes potoky, domů se nechce.
Domov ohlašuje pobytu mého konce.
Doznívá ozvěna mládí, připoutanosti k rodině, mamce.

Vnitřní hlas radí: Hledej skrýš u krmelce.
Není to však strach z lidí, nýbrž pocit sevření všedního propletence.
Hledám sílu utečence, želízka v ohni k opření.
Zasekaný život bez událostí míří k největšímu popření.
Chce to další zpestření, samsáry popepření.
V zeleni hledám řešení, nebojím se jí.

Avšak i klid může být časem vězení.
Bílá je dočasná zeď, jsem stále moc pohodlný.
Když zebe bílá tma, často chci být doma,
přesto toulání se stává mým otevřením.