Smutek

Chtěla bych si

s tím smutkem sednout, 

a koukat na něj

a přesvědčit ho,

uprosit, aby odešel

 

jenomže mám sklony

spíš se rozplakat,

a hluboukou touhu křičet, 

nemohu ji naplnit, 

není kde řvát

 

takže u mě ten smutek

pořád setrvává, 

snad čeká až napadne sníh, 

nebo až zestárnu, 

ach ta jeho uvzatost... 

 

nic na něj nezabírá, 

slzy ani snaha, 

a nedokážu k němu 

být apatická, 

a tak mě trápí, dál...