Rozloučení

Po schodech v smuteční síň lidé chodí,

o berlích belhají se staří loučit ve splínu..

Nezbývá doufat, že jednou v škarpu hodí,

bez lítosti, jen žitím sešlou, moji zdechlinu…

Pár tichých slov najatý cizí člověk říká,

a před foyer postává už další sešlost,

každému z nás čas totiž potichounku tiká,

a nikdo netuší, co vlastně je, ta věčnost…

Nalevo do lavic nejbližší rodina posedala,

napravo zděšeně v rakev hledí, cizí dorostenci,

najatá plačka při obřadu, smutně se rozeštkala,

na přání zesnulé pak oni, zřekli se kondolencí…

Po schodech ze síně smuteční lidé chodí,

o berlích belhají se chtivě na kar, ve splínu,

nezbývá doufat, že jednou v škarpu hodí,

bez lítosti, jen žitím sešlou i moji zdechlinu…