Poslední naděje
jsou staré koleje
co vedou do neznáma
kde čeká táta a máma
a taky dětství plné klidu
kdy člověk netřel bídu
a radost, láska, těšení
jsou hrami jenom zpestřeny.
Chci se vrátit do bezstarosti
než mé staré těžké kosti
zemdlí někde v LDN
chci zas létat, chci zas ven
chci se zase na něco těšit
chci zas linkovat si sešit
a stát před školou s kamarády
a líbat holky co mě maj rády.
...tohle už se nevrátí
vždyť sotva vlezu do gatí
a dětství chtělo dospělost
a vše co má plnoletost
zmizelo v dalším dějství
a dospělost chce dětství.
No jo, to je prostě podzim života..
Nic se nevrátí, zůstávají jen obrázky v hlavě..
11.11.2024 10:21:29 | Sid
Děti spěchaj do života dospělých a času, aby popoběh', nabízej plný hrsti lentilek...a když si je ten čas všechny zbaští a z malejch se stanou velký, jednou z věcí, po který toužej, jsou zas dětský šráky a mičuda...a ty lentilky, který by si mohly baštit bez starostí...ono totiž hned mnohem víc chutná:-)))*
10.11.2024 19:39:27 | cappuccinogirl
Kámo, tak před školou chci být taky!
I ve škole, já ten čas tam mezi vámi
milovala - smích, škádlení a flámy...
A bezstarostnost a hudební fláky..
10.11.2024 08:14:20 | šuměnka
tohle člověk pochopí většinou, až když je pozdě.. skvěle uchopený téma ( ďábelsky :) )
10.11.2024 07:30:24 | Svensen
Jo, tohle jsou paradoxy našich přání. Snad jen linkovat sešit mě fakt nebavilo, kdyby to tady nebylo veřejně k přečtení, tak bych napsal, že mě to sralo... :)
Tohle je dobrej počin, skvěle vystihující.
Koukal jsem na Tvůj věk a jsme na tom stejně. To znamená, že jsme teprve v rozpuku... :) :)
10.11.2024 07:22:15 | Koala
Linkování mě taky nebavilo, ale byla to daň za dětství, tak radši ji zaplatit. ;)
10.11.2024 07:56:30 | Ďábel sám