Mlhou se ztrácím.
Mlhou se ztrácím.
Mlhou se ztrácím.
Stárnu asi.
Podzimní tichá chvíle pod kůži leze.
I moje šedé vlasy ztrácí třpyt a lehkost známých vín.
Zůstalo jen těžké víno s chutí práchnivin.
Jen sklenice s obtisky stoletých papilonových čar
na stole pravdy zůstala.
Kdopak by si jen se mnou na babu dnes asi hrál?
V mlze věčnosti.
Bez pochyb, beze strachu z neznámých křivek tvého těla.
Sám s tupým vínem courám se mlhou ku rozbřesku mé duše.
Ztrácím se.
Tělo netřeba.
Má duše věčná tu s vámi zůstane.
Na vždy.
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
ztrácíme se a někdy bloudíme mlžným světem... oč je potom ale hezčí, když zase vyjdeme na slunce... krásná báseň*
10.11.2024 22:20:04 | Sonador
Ztrácíme pevný bod, možná jen na chvíli. Než znovu slunce vyjde a osvítí nám nový směr na cestě životem.
11.11.2024 18:00:23 | Paulín
Jejda, tady se podepisuje listopad, ovšem přibývající léta mají i svoje výhody!
10.11.2024 19:21:04 | Vivien
Děkuji! Jen přemýšlím jaké výhody asi mám.
10.11.2024 19:28:58 | Paulín
Třeba více času pro sebe, svoboda, životní nadhled, radost s případnými vnoučaty, no já nevím, třeba i farmakoprůmysl je dnes mocný. U žen je to trochu jiné, ale za sebe vnímám s věkem fakt i výhody, nejen těch víc cm v pase či pomalejší tempo do schodů. Je lepší si ty výhody hýčkat dokud jich ještě pár zbývá, protože to nevyhnutné nás beztak dožene.
10.11.2024 19:42:39 | Vivien
To máš opravdu pravdu. Ale toho času víc bych potřeboval.
10.11.2024 19:46:05 | Paulín
Mám zkušenost, že víc času mám paradoxně, když vůbec nikam nespěchám, vlastně je to prosté, mám volbu. Pomalejším tempem a svobodnou volbou mohu čas "zpomalit", už Komenský přece věděl, že veškeré kvaltovani toliko ...... dobré jest.
10.11.2024 19:50:40 | Vivien