Na svatého Martina

Na svatého Martina
až světec bělouše osedlá
a vyrazí s ním vstříc lesu polím
zatímco se brodím blátem měst
skrz šedivé chodníky a paneláky
které během noci pokryl
první mrazík co nemá vytrvalost
a proto se drží při zemi

Je zima že by ani psa nevyhnal
neboť šedá mlha učesala
své dlouhé barokní lokny až k mým nohám
ani můj čtyřnohý mazlíček se
nechce nechat venčit
raději leží celý den v ustlané posteli
a od té doby mu říkám pitbulinteriér

Martinův bělouš se splašil
a s kočárem plným sněhu
zmizel kamsi do hor
kde se náklad rozsypal
a zde v údolí bude
zas jen šedé bláto a zmar