Jako šváb vylezu z postele,
pod očima černé kruhy,
já chovat se nechci dospěle,
toužím pít se svými druhy.
Na sto honů práce mi smrdí
a studium mou duši svírá,
prý k ničemu jsem, máma tvrdí,
má hlava se pravidlům vzpírá.
Jen psaní básniček mě baví,
a též hudba, divadlo a zpěv,
tancem se tělo rádo znaví
a z útisku ovládá mě hněv.
Tak na náš balkón se vystavím
a z cigára potáhnu slastně,
pak kávu voňavou připravím,
ach, na tom světě je krásně!
(1.6.2010)