Jsem k ničemu
Jsem k ničemu
Jako šváb vylezu z postele,
pod očima černé kruhy,
já chovat se nechci dospěle,
toužím pít se svými druhy.
Na sto honů práce mi smrdí
a studium mou duši svírá,
prý k ničemu jsem, máma tvrdí,
má hlava se pravidlům vzpírá.
Jen psaní básniček mě baví,
a též hudba, divadlo a zpěv,
tancem se tělo rádo znaví
a z útisku ovládá mě hněv.
Tak na náš balkón se vystavím
a z cigára potáhnu slastně,
pak kávu voňavou připravím,
ach, na tom světě je krásně!
(1.6.2010)
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Mě, milá LaBrujo, na tvých textech baví, že to všechno vidím, máš dar vizualizovat. A pak, je v nich jakási skrytá něha a mírnost, tak ženská.
27.11.2024 22:17:53 | Matahaja
Slastné leč věčně nespokojené mládí. To známe všichni... :)
Na na motivy Slavíků z Madridu jsem taky něco stvořil, někdy to sem dám.
Jinak - to dílko mě bavilo číst.
22.11.2024 09:54:32 | Koala