Zpěv odsouzence
Součet všech mých úzkostí
by vydal na román,
když života marností
nesu svůj těžký trám,
tam kamsi na Golgotu žití
a kol té cesty trnité,
po které klopýtám,
si v prachu roste kvítí;
„Co na tom?“
sám sebe ptám,
„kameny bezejmenných
stejně nevnímám…“
Pak hrdě vztyčím hlavu,
však na okamžik jen.
Vždyť umřít vedle Něho,
je sic zástupů sen;
já však jdu tam po právu;
není můj ten den…
některé dny jsou jak šlehání bičem, a člověk nechápe proč... a možná jde jen o to nezaprodat se...
21.11.2024 22:43:39 | Sonador