pod rukama mi utíkají dny,
a bolestí mi tvrdnou nohy
myslím na všechna místa,
která jsem stihla navštívit,
a kam bych dále chtěla jít
protiví se mi situace,
které už dávno minuly,
přestože už přešly, ustaly
zlobím se na sebe,
a lituju, že žiju, jak žiju,
cítím se dobře a nedochází mi to,
je mi zima a moc teplo
nejsem si jistá jak si stojím,
rozčiluju se pro nic za nic,
nadávám starým známým,
a fantazíruju o cizím
i když mi je všechno jedno,
trochu moc mi na tobě záleží
trápí mě loňské sněhy,
a bojím se těch letošních,
je mi příliš a moc málo,
mám co dělat, ať se nezblázním
ale nedrž mě za ruku,
raději, ať si na to nezvykám,
než zvážíš, že odejdeš,
a začneš patřit starým časům
rozhodla jsem se,
už se nevracím,
tam, kde mi bylo zle
Asi není dobrý psát dopředu scénáře životu...riziko že si "přivoláme" je velký...
Líbí se mi ale moc, jak píšeš...je to volný plutí myšlenek, jak jdou a na to já slyším*
24.11.2024 19:55:24 | cappuccinogirl