Asi stárnu...

Asi stárnu... 

Vánoční šílenství...

Nic mi to neříká...

Nakupování dárků...
Pečení deseti druhů cukroví...
Vyklízení kuchyňské linky....
Mytí oken...
Dělání domácích nudlí...

Jsem dost velká, abych na Štědrý den usedala ke stolu, zbitá, ale šťastná, jen vůli tomu...

Že mám na stole tolik druhů cukroví,
které se stejně nepojí a dají se do mrazáku na velikonoce....

Že v kuchyňské lince není ani drobek...

Že okna mají lesk, jako kdybych vymyla i sklo...

Že na druhý svátek vánoční budu hrdá, z pracně vyválaných nudlí,
dělaných z kupovaných vajec...

Toto šílenství jsem si přehodnotila v hlavě...

Dárky si každý vybere sám, nejsme malé děti..

Cukroví? Když přijdou vnoučatka a budou chtít s babičkou péct...
Uděláme si krásný den...

Už dva roky dělám místo cukroví
malé svatební koláčky...
Jsem přece vnučka místního pekaře.
To by bylo, abych je nahoře v nebíčku aspoň vůní nepohostila...

Pořádky doma dělám pravidelně,
tak proč šílet, že jsou vánoce.

Mytí oken a praní záclon řeším na podzim a na jaro, jak nemrzne...

A ty nudle... Když dostanu od někoho domácí vajíčka udělám drobenku. Když ne, koupím nudle...
Tu pravou chuť v polévce stejně dělají játrové knedlíčky...

Hned ty vánoce jsou krásnější, vychutnám si kouzlo vánoc...
Pohodu, dobrůtky, pohádky...

Asi máte otázku....
Co vnoučatka, a dárky...

Ty přece nosí Ježíšek...