Srdce ztratila v dopisech bez adresy,
touhy stín v popelavých šatech smlčela,
svíce svit zhášela, když pošlapala klasy
havraních vlasů, co jí spadly do čela.
Vždy v lichých tónech hřích spílaly jí hlasy
písničku vrby z krajů smutečních,
prý mladé víno staré víno zkazí,
dnes v sobě nazí proléváme líh.
Našel ji v mžení, zmáčenou v prstokladech
a tělo struny se chvělo v ozvěnách,
když její jméno kladl jitru na dech,
vážka se snesla pro políbený strach.
Slova ztracená, bez adresy,
když v tichu zní - Lásko, kde jsi?
Krásná, Jiříku, ráda jsem četla (*)
Přeji krásné a pohodové svátky*
23.12.2024 23:43:17 | Emily Říhová
dopisy bez adresy mě vždycky bavily
došly přesně tam, kde jich bylo nejvíc potřeba :)
11.12.2024 08:57:51 | šuměnka