Bez adresy

Srdce ztratila v dopisech bez adresy,

touhy stín v popelavých šatech smlčela,

svíce svit zhášela, když pošlapala klasy

havraních vlasů, co jí spadly do čela.

Vždy v lichých tónech hřích spílaly jí hlasy

písničku vrby z krajů smutečních,

prý mladé víno staré víno zkazí,

dnes v sobě nazí proléváme líh.

Našel ji v mžení, zmáčenou v prstokladech

a tělo struny se chvělo v ozvěnách,

když její jméno kladl jitru na dech,

vážka se snesla pro políbený strach.