Na cestu
Co se vine k rozednění
Sypala jsem kůrky chleba
Sezobali je však ptáci
Mlsní ale čarokrásní
Tak mám návrat v zapomnění
Unáším se snovým světem
Co barvami jenom hýří
A rozměry vůbec nezná
Jsem jak oblak
Chmýří
Pěna
Když se zrovna touhou pýřím
Cítím
Že se to zas všechno vrací
V šedé všední nezbytnosti
Ten zvuk?
To jen moje
Tělo sténá