Nepředpověditelné smyčky

Už neřešim sud,

řešim osud.

Co si pro mě zas přichystá?

Zatím mi ty plány dost zašmodrchává.

Uvízl jsem v uzlech nad nimi sopka a v ní láva.

Někdy by bodla noční káva,

čerň, co takhle ozářená tma!

Sice jsem probděl dost nocí,

přesto rozbřesk málokdy pozoroval jsem.

Nelituju můj krok dopít,

můžu dát hrnec čaje a vyrazit ven.

Nejradši bych setnul budík, až probudím se,

Veskrze plyne, že báseň zašmodrchává se, deska zasekává se,

básníci, djové bortí se, má mysl bortí se, únava, ale Kája nebortí se – to nikdy!

Moje proudy totiž neotáčí jen moje selekce

a za touhle větou hoří svíce.

Dlouhá je noc a za humny Vánoce,

zda-li pak se brzy změní moje situace.