Anotace: ...
Je v každé prosté lidské touze
ten strachu kus, i chuť se vzpouzet
ten z obav mrak, mlžící cestu
a každý pád
je pýcha v gestu
když kluzko z ledu, pak to bolí
ten držko-pád…
když neosolí
ten starý bus, po cestě nikam
na bolest svou, si těžko zvykám
je blivno z letu, vlhko na rtu
ten hlasů jek
v hlavě své skartuj
ten křídel šum motýlů v břiše
tak klidně spi…
už budu tiše
ti… c h é… T i ch o
.... až na ty... zvuky
život co sypal, já hltal z ruky
však
v tikotu tikot, po čase čas
padají hvězdy…
a
světlo v nás
rozkvete veršem zas
Za tuhle nádheru ST, je mocně oslovující...
pýcha v gestu? pokud v něm a srdce zatím nedotčeno, ještě není zle,
ale když se hledá kluzko z ledu, to už je minimálně úzko
taky hltám, co život dává
někdy se skoro zalknu,
když zjistím, že nechutná,
že není to má káva...
sem se budu vracet, příteli*
03.01.2025 00:07:43 | cappuccinogirl
...nejkrásnější ticho je, když pustíš z hlavy všechny problémy světa...včetně svých...úplnej po-klid meditační...
02.01.2025 20:13:04 | Marten
a světlo v nás je na pozadí tmy je viditelné víc
tak ať rozkvétá a hasne - v tikotu tikot - v rubu líc
a naopak
je vážně fuk - co bude pak :)*
02.01.2025 13:57:55 | šuměnka