Potřeboval to někomu říct,
tak to risknul,
ale nesmířil se s cenou,
že možná potká zradu,
ani nepočkal, co bude následovat,
sbalil se a vypadl,
jen co dořekl,
svá poslední slova,
a pak o něm dlouho nebylo,
ani vidu ani slechu,
a nepřišla po něm ani potopa,
jen já, cítila jsem,
k němu něhu,
a viděla v něm prostého člověka,
co se zmýlil a polekal,
a proto pak nejspíš raději utíkal,
bál se, co mu vnese,
lidská nátura v odpovědi,
na jeho trápení,
co si vyslouží od lidí,
za prosté svěření se,
ale i za celý svůj svět,
co v nás po sobě zanechal,
nechtěl zažít, že by
se na něj nedostalo porozumění,
že by se mu,
po tom srdceryvném vyprávění,
nevrátila žádná útěcha.