Anotace: Tato báseň, opus magnum jedné doby, ve které téměř žádné jiné básně nevznikly, je kronikou mého, tehdy zapečetěného nitra. Je v ní obsaženo mnoho dějů, symbolů a kolem dokola se jedná o bod na cestě k rozuzlení. Sami víte, že některé věci hold trvají :-).
Mám něco, co mi nenáleží:
rudý čemeřice květ,
jenž zdá se mi chvíli svěží, -
jindy jako suchý ret...
A strach, ten je silnější než touha;
víří hrůzy dávno zašlých let
v upomínce tomu, kdož se rouhá,
že s vínem polyká též rudý jed.
A mnohým na tom přece nezáleží...
Jiní ctnost si bojácností skují.
Stal ses jednou z pohádkových věží,
k nimž se srdcem stěží doputuji...
A Ty jsi tam, za oponou modrých mraků,
nebe i za bouře jaksi svěží,
a já odolávám výšin tlaku,
i když znát se mi již nenáleží.
...znát se mi již nenáleží - tak tohle je úžasný, smekám*
09.01.2025 21:54:07 | cappuccinogirl
Taková zpětná vazba vždy spolehlivě potěší... zvláště od takové Básnířky :-)), díky moc **. Nechť Ti není pro tento večer příjemný čas *odepřen*, naopak ať je dopřán a je ho dost.
09.01.2025 22:29:32 | Rozmarýna