Neměl nic

Neměl cit a neměl tvář,
neznal co je svatozář,
neznal teplo lidské dlaně,
příchod citů nepozvaně.

Neměl rub a ani líc,
neměl vlastně vůbec nic,
jen tlukot srdce v tichosti,
od lásky a od zlosti.

Odraz ve skle se mu ztrácí,
ruce trochu sešlé prací,
trnem v oku může být,
nechce nikam odejít.

Nezná nic a vše už zažil,
nic nedělal když se snažil,
hrbí se pod tíhou žití,
přesto na něm úsměv svítí.

Tak nám tu zbyl aniž měl,
aniž dělal to co chtěl,
prožil vše co miloval,
zavrhl svědomí a pak ho zpytoval.