(ne)Prostor

Malinká místnůstka

s šedými stěnami,

v rohu jsem já

se srdcem s ranami.

 

Pavučiny nad sebou z toho,

jak moc kašlu na tu místnost,

na sebe a na srdíčko

jemuž jsem nepředala milost,

spíš peklo.

 

Místnost bez oken,

občas zaslechnu bouři,

jen nikdy ne ptáčky,

co zpívají světu a kouři

v mých plycích.

Nekouřím. Jen nedýchám.

 

Ta místnost.

Uzavřený sklep,

o kterém nikdo neví,

otevírá v noci

jen slzám, a atakám,

a křiku, další bolesti,

otevírá ta místnost bolavá.

 

Místo, kde by si

děti hrát ještě neměli.