V trní

Vždy ste se mnou zůstali
když sem umírala před lety
v mých dvaadvaceti
vámi a tím co se všechno stalo
bylo to hrozné
fyzicky i v sobě sem umírala
kdy vyvrcholilo vše

I tak nějak v duši zraněná a smutná
mám z vás občas strach

Jak to vše napravit
když už pozdě je ... snad
Ne nikdy není pozdě
spolu jít:-)

Jsme tak bolaví
nešťastní
obě strany
co vede k tomu nedorozumění
snažím se pochopit
pro vás tu být
ale vy mě odmítáte
a rádi moc máte
co to?

Pláču zas
při tomto psaní
srdce bolí - fyzicky i psychicky tak nějak
jako vždy u mě
kdysi sem se bála že budu mít infarkt
neměla
silné srdce mám jen fyzicky
ale roztrhané psychicky

Rodiče
jsme záhada asi
pláčete vy i já
a přitom mě vyčítáte mé já
ale já jsem jaká jsem
jen se trapíme v tomto
asi
jací stě vy jak s vámi vyjít
bez těch nedirozumění?

Ve zlém při mě stojíte
smějete se a pláčete
skrytě
rodičové s břity nože
v hlasivkách zpíváte
jinak mluvíte a poté pomůžete
vyhovíte
jak rozumět vám

Mezi sebou se hádate
moc

Hádáli stě se i
kdo mě strhl k bolesti
když už bylo pozdě
na cokoli

Ne pozdě není
stárneme všichni
a já se naučím vas brát
že nejste dokonalí
když si na to hrajete sveřepě
hlavně Ty mami...

Mě moc
pomůže Vám imně odpustit
pomůže mi vědět že nejste bozi
když se tak chiváte:-)
a s vámi v klidu být
a v klidu žít sama se sebou
protože stě strašně moc
při mě
část věčná snad
než umřu a nevím co bude pak

Já si vždy slepě vyčítám že nejsem jak vy chcete
a odmítám sama sebe
už od mala
víte?
A teď sem pochopila
že děláte chyby
a moc mě milujete
to pomahá mi vše si vysvětlit a odpustit
pokud budete chtít:-)
Já chci už milion let....
Odhodíte masku
božskosti co táhne do propasti:-)?

Proč zní to jako obvinění
pláču tím
i teď slzy stékají
já nevím si rady
jsem zlomená...