Anotace: jen pro jistotu - místy je dílo trochu nadsazené...
Umění povzbudit a utěšit své blízké zní lživě a nízce
co však počít si, když sama soucitná a vřelá slova slyšet chci
hned teď a se všemi náležitostmi - žádné odbití mezi dveřmi.
Sobecké či rozmařilé? A zdaleka nekončíme.
Zapomeňte na mravnost. Soucit žádám za smilstva a hanebnost.
Požádat snad přítelkyně? Zkouška hloubky v naivitě.
Příliš chtíče, sladké vášně v mžiku letí po dědině.
Ač ráda bavím veřejnost, Mařka sedne si dnes na kompost
pro mě bude jiný host.
Chce vynášet se soudy, jedovaté poznámky?
V lese, v řece, prý dokonce ve vepřinci, hanba třeba poběhlici
všude, jen ne ve světnici
sukně zvedám, nastavuji kotníky, nahá stávám před dveřmi…
hlavně, ať konečně dostane se té slavné útěchy.
já věděla, že se toho Ž.l.u.ť.á.k. zhostí
mám radost - za radostí :)
a útěchu v každé vteřině - dostáváš shora - když ji vyslyšíš
NIKOLI SOUDY - to jsou jen lidská nastavení tvorby zátiší
(tady jde především - jak samu sebe vidíš!!
a na háku měj potom všechno, co by mohlo vyjít z lidí :)*
29.01.2025 08:06:47 | šuměnka
Vteřina po vteřině působí konejšivě. Nechat čas plynout, či za úplňku chtít najít cestu jinou… Jizvy z odřených kolen stejně zbydou… Byť neviditelné. A když básník se utěšení zhotsí, uvítám s radostí Děkuji. Moc.
30.01.2025 03:44:12 | karolinakarol
Až se večer vydám domů,
navzdor větru, dešti, hromu,
prohlédnu si všechny vchody,
najdu-li tě - hody hody
do pohody utěším tě:-)
28.01.2025 18:44:41 | Ž.l.u.ť.á.k.