chaos analogie

 

Les je sám

bouřkou

pokořený

po kořeny

svlékla mu kůru

černou spáleninu ohanbí

popsala bez hany 

Braillovým písmem

_________________

 

Tmou padá listí

jak ladně se snáší po svých i cizích stínech

dál a dál

i s tím vším okolo

naučils mě lhát

všechny ty tisíckrát

vykroužené piruety 

schovávám v botách spolu se znetvořenými palci

o krvi nemluvím

bílá je pro slabochy řekls ztratíš víru

 

Pohladím tě. Něžně.

Černou hlínou za nehtama. Klínem mezi parožím.

Voníš po ohni a

nespisovně po sladový whisky voníš

jako nekonečná definice smutku

(utkám ti z něj teplý svetr)

nejsou to jiskry úlet útěk smrt podaná snítka cesmíny

spíš

vítr a svatební šaty do zimy