Strašně miluji čas jara,
vlastně ne - jak to bylo za mlada?
Den první, slunný a teplý s chutí jara,
a já jsem se ze školy vracela.
Vzpomínka ožívá, obraz se jasní,
cítím vůně, vánek opět mě hladí.
Něco mě nutí - zavírám oči,
zima je pryč, jaro v duši pučí.
Cítím, jak slunce mi srdce zahřívá
duši co je po zimě ještě zamrzlá.
Procházím kolem té staré lípy,
kde včelky nektar poprvé pily.
Lípa, ta stará, už dávno není
když tudy jdu, v duchu ji vidím.
Pařez zůstává vzpomínkou poslední,
na ten můj den první, jarní a teplý.
I když je teď stále únor studený...