Anotace: ...
raně nahá
světlem ještě
neoděná
v konturách
stínů
skrývá svůj
pel
již tolikrát
setřený
za noci vášně
srpkem měsíce...
.
toho věčného
šmíráka a
rozsévače šerosvitu...
.
za dlouhých
bezesných nocí
za úplňku
kdy
být sama se sebou
je k nevydržení...
.
pak konečně
neodolá
otevře okno
stoupá si
na parapet
krok na římsu
ruce zdvižené
jak by podepírala
nebeskou klenbu...
.
gesto Atlasovo
opory nebeské báně
jak by se zdálo
být
to není
je to gesto žádosti...
.
srdce, když tluče
v někom pro někoho
dějí se zázraky...
.
možná dnes...
.
možná, ale až zítra...
Připomnělo mi to mého dávného kamaráda, kterému jeho žena po porodu vyskočila z okna. Dcerku vychovával úplně sám. Když jsem ho po letech potkal, byl to úplně jiný člověk, úplně jiná osobnost. Bohužel měl jsem raději tu před tím pádem.
27.02.2025 09:03:16 | Jiří I.Zahradník
Celý tohle dílko je nádherný, ale já dnes zcela proti svému zvyku nevidím nejsilnější tu část se srdcem:-) Přijde mi to až divný, ale já jsem se totálně nadchla pro první řádky, neřeknu ti přesně proč, ale zachytily tak silně, že ať se pod nima děje cokoli, už se mi nedaří soustředit, furt jsem hore**
08.02.2025 17:50:11 | cappuccinogirl
srdce když bije - v někom pro druhé i svět
dějí se zázraky napříč vším a všemu - tam i zpět
možná dnes - určitě včera
a zítra jistě - ve všech sférách :)**
07.02.2025 15:26:27 | šuměnka