..Nasreddinovská..

 

 

Bazarem tržiště muž s oslem kráčí...

Kupci se šesteru noh jejich smějí;

„proč Hodžo, (u Džina) - pěšky jít ráčíš?

Osel by měl Tě nést v životním ději!“

 

Tak Hodža nasedl. Hvizdem dav burácí

- však chudák osel jen tíhou tou kles´...

svez´ se mu po hřbetě - víc tím čas neztrácí

znovu však slyší křik: „tys Hlupák jest!“

 

Šel oslu po boku uličkou skrze dav

lidé řvou v povyku hanlivé věty...

Hodža se usmívá – duševně šťastný, zdráv;

z bran města vychází poznávat světy

 

a v smíchu nad hlavou slunce mu pluje

mávne jen rukou a poklidně praví:

„Ať děláš, co děláš, svět tě zkritizuje,

ať je to, jak je to – život mě baví!“

 

Někdy však přeci jen na oslu jede

a jiskru rozvernou má v tváři svojí

obrácen sedí si na srsti šedé

a s vtipem mudrce přísloví rojí

 

taškářství vyvěrá z duše mu zcela

nespěchá, nekřičí – jde drahou Bytí

zastánce slabých je, z bohatých dělá

jen si rád legraci – holt to tak cítí

 

Lidé jen dokola hlavy své kroutí...

Pro moudrost v žertu zrát - nutný je cit!

Lež ta se přelstít dá!  - Ohebné proutí

pravdy jen pro ty je – kdo jádro poučné, dokáže pochopit..

**

 

uběhl času děj a Vesmír na počest - už se připomíná

 

rozsvítil těm dvěma - souhvězdí Osla - i Hodži Nasreddina

 

**