toulavý nohy

Já,

když lez ještě po čtyřech a slintal po zemi,

jednou zpátky do kolíbky nechtělo se mi.

Vydal jsem se ke dveřím hned rovnou potají,

poprvý jsem poslechl svý nohy toulavý.

 

R:(Toulavý, kdopak ví, kdy se to dítě unaví.

Už brečí u dveří, kde se příště zastaví?)

 

U školky pak učitelky byly na trní,

starý dobrý zvyky, ty se jen tak nemění.

Vyhlásili po mě celostátní pátrání

a já radši brouzdal někde v dáli po pláních.

 

R:(Po pláních, po cestách, to dítě snad nemá strach.

Domů jsem sice plách a záhy koukal po botách.)

 

Uplynuly školní léta, a tak s kytarou

uposlechl jsem tu svoji touhu prastarou.

Vždy budu mít ještě dlohou štreku před sebou,

dobrý je, když moc toulavý nohy nezebou.

 

R:(Nezebou, nebolí na ty kroky mílový.

Odsud tam a zase pryč, v kapse zůstal zpátky klíč.)

 

Na řadu pak přišly holky, co tě udeří,

když chceš zase jenom vykročit ven ze dveří.

Svobodu má člověk jednu, ta víc zabaví,

životem mě nesou moje nohy toulavý.

 

R:(Toulavý, kdopak ví, kdy se život zastaví.

Už brečí u dveří všechny lásky bolavý.) :]