Stvořili ve mě potvůrku
maličkou, v mysli mé usazenou
říká mi kdy dát si stopku
aby pravda nebyla vykoupena velkou cenou.
Když psát chci o čem mé srdce křičí
potvůrka jen málokdy mlčí
když psát chci o svém zoufalství
už zase mluví a neptá se zda smí...
Tu potvůrku mají všichni které znám
jen někdo menší, někdo větší
A když o ní někdy s nimi mluvívám
nejeden kamarád mi říká ,,nešil´´.
Včera ponocoval jsem až do rána
než slunce vysvitlo
Divná to hra je rozehrána
když spoutává se mi nitro...
Stvořili ve mě potvůrku
už je v mysli mé jako doma
štěbetá jako slepice na dvorku
a bere , někdy dává mi slova...
Přátelé říkají ať jdu raději na pivo
že každý si nemůže plácat co chce na papulu
a mně i ve slunném dnu bývá šedivo
a prý to samé platí i v psaném projevu....
Potvůrka vítězí stále častěji
připadám si býti magorem
v těch co se nevzdali, hledám naději
a potvůrka ze zrnka , je zatím nádorem...
Nádorem maligním co prorostl mi duši
tak jako kořeny břeh..
Co psát a říkat rozhodovat už nemusím
a přesto cítím stále větší děs....
Vnitřní cenzor -nádor, ho spolykal
za to co napsal na netu
Policie přišla a on už dovzlykal
našla ho mrtvého, brzo někdy v sobotu...