Dělník

Těžká ruka budík ztrestá,

jak vstávat se nechce.

Pryč jsou ty časy, kdy šlo to tak lehce,

jsi jen jeden ze sta.

Stínů, jenž kráčí do továrny,

vzdal jsi se plánů i nadějí.

I všechny své sny si raději,

vložil do šuplíku zastavárny.

Tak o čem to všechno vlastně je?

Dokola brána, vrátný, stroj,

vydržet osemhodinový boj,

pak cesta domů, kde tak dobře je.

A přece důvod je tu.

Nedělní kávou byt provoní,

býval jsi pro ní princ na koni,

Ta, která dokončí tvou větu.