21.3.

Snoubit se bude slunce se zemí
tak jako každým novým rokem
z okna se dívám z přízemí
a ty se na mě tlačíš bokem.

Zmizely hrátky jarních dnů
s chlebem, máslem a ředkvičkou
a tak tu dělám dneska kňů
než-li mě vezmeš paličkou.

Realita drsná jako struhadlo
každým dnem je mě míň a míň
a místo peříčka máš švihadlo
já zase sirky a v bytě plyn.

Zas bude jeden velký třesk
a vzniknou nové planety
oheň ti ze rtů setře lesk
na pohřbu zahrají sonety.

A tak jsi hvězdou místních drbů
ty staré jsou v popelu ohniště
na hlavě divně se dnes drbu
sleduji zbytky kolbiště.

Trošku jsem se tu opálil
v temnotě žáru plamenů
za svoje chyby zaplatil
a přišel teskně o ženu.