Zhorenia
Zhorenia
Zhasli sme Slnko
vybozkávali Mesiac
skočili z útesu
zálivom plávali k pláži
ty – krásna
ja – súcitný
Milovanie v piesku bolo súmerné
zabudli sme sa báť
len vzhliadame k mestu
do ulíc našich trápení
ty – vzrušená
ja – zbláznený
Hrdo blúdime uličkou
kde nás nenávidí každý tieň
zmáčaní krčahom benzínu
kričíme „Teraz!“
ty – zraniteľná
ja – blúzniaci
Blčíme mestom
osvetľujeme parky
horíš a hovoríš „Navždy!“
zhárame a nahovárame si pocit
ty – žeravá
ja – dymiaci
Niekto ťa hasí
dekou a nádejou
sme spolu
v meste nenávisti
ty – spasená
ja – mŕtvy
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tohle "ty a já" je užasný... vracet se sem budu - ne pro spasení, k tomu v městě nenávisti asi nedojde, ale pro vjem -je to silný dílo a mě kupodivu nezabíjí, ale má úplně opačnej efekt - nabíjí*
23.02.2025 01:34:39 | cappuccinogirl
to je úchvatná romantická dekadence
(Palacha bych do toho myšlenkově ani okrajově nevklínila
kdybys o tom nepsal - mé vidění je jiné a ty příměry jsou skvostné
v láskyplném duchu procesu :))*
22.02.2025 11:14:26 | šuměnka
Palachovská protestná téma, mierne posunutá do spektra romantickej dekadencie...:)
22.02.2025 10:55:45 | Dušan Láznička